Nejrůznějších myšlenkových, duchovních i náboženských hnutí v poslední době vzniká víc než hub po dešti a začíná v tom být trochu zmatek. Jedním z nich je proud wicca - novodobé čarodějnictví, v němž jedni vidí tmáře, druzí blázny a třetí málem sexuální devianty. Skutečnost je ale obvykle o dost jiná.
Stále častěji se i u nás vedle tradičních křesťanských svátků slaví i takové, které mají ještě starší původ a dlouho to vypadalo, že navždy patří minulosti. Nejznámější jsou ohně, které v poslední dubnovou noc vzplanou ohně na kopcích aby u nich v nevázaném veselí mnozí oslavili svátek čarodějnic, nebo také pálení čarodějnic, což - ač významově tragicky protichůdné - dnes už naštěstí splynulo v jedno, vyjadřujíc smířlivé vyhasnutí dávných náboženských vášní. Dalším znovuzrozeným svátkem jsou oslavy letního slunovratu, což je jakási předkřesťanská obdoba svatojánské noci. Nezřídka se to odehrává u pravěkých menhirů, či kromlechů a jiných megalitických staveb, které bývají omylem považovány za dílo Keltů. Poslední dobou ale přibývá lidí, kteří slaví i další pohanské slavnosti - a někteří z nich to berou velmi vážně.
Kult rohatého boha
V USA například prožívá nebývalý rozmach hnutí wicca, které samo sebe označuje za novopohanství a středověké čarodějnice považuje za inspirativní vzory pro své počínání. Ohlas zámořského wiccanství pak je zřetelný i u nás, kde se k němu hlásí řada takzvaných celebrit a za jehož svéráznou odnož můžeme považovat i novodobé "české Kelty".
